Dane, pojďme pěkně popořádku. Kde jste s fotbalem začínal a kdo vás k němu přivedl?

S fotbalem jsem začínal ve Světlé nad Sázavou, v mém rodném městě. Rodiče mě brali s sebou na bratrovy fotbalové tréninky v místní sokolovně a netrvalo dlouho a už jsem hrál taky.

Postupně jste prošel mnoha kluby. Kde jste se cítil nejlépe a kde jste si zahrál nejlepší fotbal?

Každý klub mi něco dal, ale nejraději vzpomínám na sezony odehrané ve Vlašimi, Kolíně a v Ďolíčku na Bohemce.

Máte za sebou prvoligovou zkušenost v dresech Bohemians a Slovácka. Jak na toto období vzpomínáte?

Bezesporu krásná období a odměna. V neposlední řadě to byla jistá forma poděkování těm nejbližším, kteří mě celou dobu podporovali.

Ve Vlašimi jste hrál pravidelně druhou ligu a tam jste také vstřelil svůj jediný gól v této soutěži. Vzpomenete si, jak ta branka padla?

Příliš mnoho gólů nedávám a nabízí se, že zrovna ten jediný si pamatovat budu, ale není tomu tak (smích). Opravdu nevím, jak ten gól padl, ale třeba mi ho někdy někdo připomene.

Kromě českých klubů jste si vyzkoušel také zahraničí, zakopal jste si v Rakousku. Berete to jako cennou zkušenost nebo jste si chtěl prostě vyzkoušel jiný styl fotbalu?

Nabídka z Rakouska přišla v okamžiku, kdy jsem potřeboval nejen nový impulz, ale i v tom období, kdy se nám rozrostla rodina a pokud jsem jezdil pětkrát týdně domů v hodinách, kdy už naše dcera spala, musela změna přijít. A jsem rád, že jsem to zkusil. Poznáte jiný přístup k fotbalu, jinou kulturu, trochu oprášíte slovíčka, která jste slýchával na škole. Navíc jsem jezdil s Petrem Šourkem, mým nejen spoluhráčem z Kolína, ale hlavně dlouholetým kamarádem a to vás pak celé úplně jinak baví.

Na hřišti jste se potkal s řadou výborných fotbalistů. Kdo byl ten nejlepší a s kým jste si na hřišti nebo mimo něj nejvíce rozuměl?

První mě napadá Jan Šimák, nebo Jirka Štajner. To jsou hráči, na které je radost se dívat, hotoví kouzelníci s míčem. Ale nejvíce jsem toho zažil s výše jmenovaným Petrem Šourkem, a to nejen na hřišti, ale i mimo něj. Naše rodiny se navštěvují a občas spolu vyrazíme i na dovolenou.

Do Čáslavi jste přišel z Velimi, kde jste působil po návratu z Rakouska jen půl roku. To bylo kraťoučké angažmá…

Bohužel kratší než jsem doufal, ale i tak to byl bezvadný půlrok. Důvodů pro změnu bylo víc, ale rozhodně v tom nehrály neshody s lidmi z Velimi. Naopak, jim patří poděkování a omluva, že naše spolupráce trvala jen tak krátce.

Regionální příznivci si vás pamatují z doby, kdy jste hrál za Kolín a pomohl vykopat druhou ligu. Jenže před jejím startem jste odešel. Proč jste nezůstal v Kolíně?

Do poslední chvíle se nevědělo, zda se druhá liga vůbec bude v Kolíně hrát. A většina spoluhráčů možná i na ten popud utekla za trenérem, který se na postupu Kolína do druhé ligy podílel, Romanem Veselým. A já šel taky, protože v kolínské kabině moc spoluhráčů z postupové party nezbylo.

---

Daniel NEŠPOR

Bydliště: Veselá
Narozen: 28. září 1987
Zaměstnání: podnikání ve stavebnictví, gastronomii
Znamení: váha
Záliby: fotbal, rodina, práce, které dělám
Oblíbené jídlo: žemlovka, losos
Oblíbené pití: domácí bezová limonáda
Oblíbený film: Já, mé druhé já a Irena
Oblíbená hudba: české klasiky, ale nepohrdnu i zahraničními skupinami

Zdroj textu: KH Deník, Vladimír Malinovský.