Září byl křest ohněm, jsem ale přesvědčený, že jsme obstáli. Odehráli jsme dobrá a vyrovnaná utkání a bylo znát, že se kluci zlepšují a dobře navnímávají nové herně-technické dovednosti. I v tréninkovém procesu jsme zařazovali nová cvičení a nové herní prvky.

Říjen byl pro celý tým extrémně náročný hned z několika důvodů. První přišla zranění a nemoci, která se u některých kluků opakovala. Tím pádem jsme museli více zařazovat kluky a děvče z U13, kteří válčili statečně a odhodlaně a dokázali předvádět velmi dobré výkony. Za jejich nasazení a chuť jim patří velký obdiv.

Druhým důvodem byla konfrontace s nejsilnějšími týmy v soutěži, která se nám naprosto nepodařila. Měli jsme nízké sebevědomí a dělali jsme chyby, které snad ani kluci v přípravce nedělají. Proto jsme trochu upravili herní rozestavení a snížili taktické nároky a více přenesli důvěru na hráče.

Listopad se nesl v duchu progrese a vytrvalé práce podle nastaveného tréninkového plánu. V zápasech se začali více projevovat herní prvky z tréninkového procesu a zároveň se snížila četnost individuálních chyb, které nás sráželi v říjnu.

Velkou radost mi dělali některé individuální výkony, ale i třeba obrovské zlepšení v zakládání útoku od brankáře a nebo bránění celého týmu již od útočníků.

S hráči máme obrovský kus cesty před sebou, máme hodně věcí co zlepšovat, ale věřím že jsme na dobré cestě. Napomáhá k tomu i vzájemná propojenost s U15 a s U13. A tyto koncepční maličkosti jsou prospěšné pro všechny a bude z nich těžit později celý klub.