Po rozpačitém podzimním fotbalovém dějství, kdy jsme až v závěru posbírali výraznější porci bodů, naše řady opustilo několik hráčů a po zimní pauze jsme měli v kádru 2 brankáře a 16 hráčů. Na tomto místě je nezbytné konstatovat, že jsme se ani jednou nesešli v kompletním počtu. Školní povinnosti, zranění a nemoci běžně znamenaly účast zhruba poloviny kádru, většinou spíš menší. Hodnota průměrné tréninkové docházky 38 % hovoří za vše. Pokud by šlo jen o chvilkové bolístky a nemoci, nebylo by tak zle, ale během jara se devět hráčů potýkalo se zdravotními problémy dlouhodobějšího rázu, a to už je takový zásah do týmu, že se tréninkový proces v podstatě dostal do podoby udržování provozuschopnosti zdravých hráčů. Individuální rozvoj zajišťovaly společné tréninky s U19, při kterých samozřejmě stoupá náročnost na kvalitu.

Před soutěžní sezónou jsme absolvovali jedno přípravné utkání, a to nám půlku týmu zajistili kluci z U15. Bohužel tomu odpovídal i začátek soutěže, kdy jsme šli od porážky k porážce (6), byť jsme občas předvedli slibný výkon (Cidlina, 2. poločas v Benešově, Náchod, Tempo). Následně jsme se už mohli radovat z bodových zisků (Chrudim, Kolín, Slavia HK). Po školení s FC HK přišel nejhorší jarní výkon s Trutnovem, i když jsme v závěru dosáhli na remízu, a výhra v Ruprechticích. V posledních dvou kolech proti Vlašimi a Jablonci už jsme na body nedosáhli. Od zápasu s Tempem jsme už kvůli personální nouzi byli nucení více využívat hráče z U19 a U15, kterým patří velké poděkování za ochotu absolvovat náročný program.

Přechod z žákovského do téměř chlapského fotbalu kluci absorbovali s větším či menším úspěchem. Šlo vidět, že rozvoj schopností i dovedností je nadále možný jenom při obstojné tréninkové docházce. Jednoznačným příkladem jsou brankáři, za což patří velký dík a uznání Honzovi Kubátovi, kterému přejeme další úspěchy v FK Pardubice, a zároveň jsme rádi, že bude nadále částečně pracovat i s našimi brankáři.